5. 2. 2010

Dovolte abych se představil, jsem Petr. S lítostí musím oznámit, že stránky už nebudou dále aktualizovány. Veronika, moje přítelkyně, která se o ně starala, na konci ledna umřela. Doktoři si nejsou jistí, co to bylo za chorobu, jeden mi dokonce soukromě řekl, že o něčem takovém on ani jeho kolegové nikdy neslyšeli. Doufám, že Verča je teď v nebi. Ale vy, co to máte na svědomí - přijdu si pro vás!!!

Gebirgehund - legenda, nebo skutečnost?

21. 4. 2009

Historií lidstva se táhne krvavá stopa tohoto hrozivého monstra. Mnozí říkají, že Gebirgehund je výmysl, ale již od 11. století se dají ve staroněmeckých kronikách dohledat zmínky o jeho existenci. V roce 1238 měl Gebirgehund zdecimovat desítky obyvatel osady Alpensdorf.

Gebirgehund je popisován jako čtyřnohá černá nestvůra s chapadlem místo ocasu. Jeho drápy jsou plné jedu. Oběti, které požírá zaživa, si přidržuje přísavkami na ocasu.

Jediné známé vyobrazení příšery zvané Gebirgehund je datováno do roku 1392, kdy se objevilo v zápiscích kronikáře Wiganda z Marburgu. Bohužel pergamen, na kterém se malba nacházela, byl v průběhu historie znehodnocen. Až v roce 1992 se restaurátorům podařilo objevit fragmenty původního nákresu:

V novější historii se výzkumem Gebirgehunda zabývalo několik vědců, ale zdá se, že naprostá většina z nich došla zlého konce dříve, než stačili své výsledky publikovat. Z těch nejvýznamnějších jmenujme alespoň Ericha von Siegfried, německého folkloristu a přírodovědce. Právě z jeho zápisků se dochoval rozhovor s očitým svědkem útoku Gebirgehunda v roce 1832, tyrolským mlynářem Hansem Gruberem:

"Měl bych považovat za štěstí, že jsem přežil, avšak není tomu tak. Se svou dcerou Helgou jsme byli na cestě z kostela domů, šli jsme zkratkou přes les. Před mýma očima vyskočila ta příšera zpoza křoví a Helgu omotala slizkým chapadlem. Abych si zachránil holý život, odlákal jsem to odhozením svého klobouku s kančí štětinou a utíkal - kdyby ta bezbožná zrůda neměla ve spárech ubohou Helgu, zcela jistě bych zemřel v bolestech, jaké si lidská mysl nedokáže představit. Dodnes se budím hrůzou a myslím na to, že jsem se měl pokusit zachránit svou dcerku. Pouhá myšlenka na ten děs mě přivádí k šílenství - od chvíle, kdy jsem to spatřil, mám stále chuť sáhnout si na život."

Toto svědectví svěřil Hans Gruber Erichovi von Siegfried jen několik týdnů předtím, než byl odvezen do sanatoria pro duševně choré v Kitzbühelu, kde byl později nalezen oběšený vlastních kšandách. Na tomto úmrtí je podezřelé to, že vzhledem k poloze těla nemohlo jít o sebevraždu, ačkoli je tak v análech sanatoria vedena. Sestra Gertruda, která v sanatoriu pracovala jako pečovatelka, se v rozhovoru pro místní zpravodaj v roce 1834 zmínila o stopách odporně páchnoucí slizké jíchy, které byly u těla nalezeny.

I Erich von Siegrfied ve svém deníku uvádí, že jen o vlásek unikl pokusu o zákeřnou vraždu.

Je snad někdo, kdo systematicky likviduje ty, kteří zkoumají fenomén Gebirgehund? Je možné, že tato skupina se pravidelně objevuje v různých historických dobách až do současnosti? Mohu vám říct jenom jedno - pokud chcete studovat Gebirgehunda, mějte se na pozoru!

Veronika